Dobrý den, Martino, jsme rádi, že můžeme s Vámi probrat důležité téma dopravní psychologie, a to zrovna v době, kdy logistika zažívá největší sezónu. Profesionální řidiči právě doručují (nejen) dárky pod stromeček a silniční nákladní doprava jede naplno.
Lidé si pod pojmem dopravní psychologie nejčastěji představí psychologické vyšetření řidičů. Mají pravdu. Posuzování psychické způsobilosti k řízení motorových vozidel je nejznámější činností dopravních psychologů, avšak ne jedinou. Dopravní psychologové analyzují autonehody, provádí výzkumy v oblasti dopravní bezpečnosti, zabývají se dopravní výchovou a vzděláváním, navrhují metody efektivního výcviku a zlepšování schopností řidičů, spolupracují při tvorbě legislativy v oblasti dopravy atd. Také se zabývají problematikou rizikových skupin řidičů a jejich rehabilitacemi. Já sama se v poslední době více zaměřuji na zvyšování řidičské zodpovědnosti začínajících řidičů. Toto vnímám jako velmi klíčovou oblast. Vedu mladé řidiče k tomu, aby si uvědomili, jak jejich chování za volantem ovlivňuje únava, spěch nebo špatná nálada. Dozvídají se, jak ovládat své emoce, jak zvládat stresové situace, slyší zajímavá fakta o alkoholu a další potřebné informace.
Prvním krokem ke zvládnutí stresu je uvědomit si, co nás vlastně stresuje. Mohou to být různé věci. Pro někoho je stresující náledí a sníh, pro jiného bezohlednost jiných řidičů, pro další třeba hustota provozu, dlouhé cesty, noční jízdy atd. Pokud bych měla zobecnit, pak nejčastějším zdrojem stresu pro většinu řidičů je v dnešní době časový tlak. V předvánočních týdnech se právě tento faktor dostává do popředí. Časovému stresu lze předcházet dobrým plánováním. Základem je vyjet včas, trasu dobře naplánovat a mít přiměřenou časovou rezervu na nečekané komplikace. Řidič nemůže ovlivnit dopravní situaci a podmínky provozu, nezbývá mu tedy nic jiného, než pracovat se svou myslí. Aneb jak se říká, pokud nemůžeme změnit okolnosti, nezbývá než změnit svůj postoj k nim. Řidič by měl mít stále na paměti svůj prvořadý úkol, který zní: přivézt náklad do cíle v pořádku. Kolony, objížďky, náledí a další komplikace, jsou mimo kontrolu řidiče. Čas dojezdu řidič často ovlivnit nemůže. Beznehodový příjezd ano. A o to jde.
Trpělivost úzce souvisí s takovými vlastnostmi jako jsou emoční stabilita, pozitivní emoční ladění, vysoká frustrační odolnost nebo empatie vůči druhým. Vlohy k trpělivosti do určité míry dědíme, do jisté míry k ní věkem a zkušenostmi dozráváme, ale dobrá zpráva je, že se jí dá částečně i naučit. Východiskem k trpělivému zvládání náročných situací jsou realistická očekávání. Prvním krokem je přijmout nepříjemnou nebo obtížnou situaci jako fakt. Uvědomit si: tak to prostě je, na tom nic nezměním, teď to musím zvládnout a zvládnu to. Je dobré připravit si větu, kterou si budete opakovat ve chvílích, kdy nemáte daleko k výbuchu emocí. Vaše věty mohou být např. „nakonec se ta kolona přece rozjede“, „nakonec stejně vždycky někde zaparkuju“, nebo obecné, „to přejde, nebude to trvat věčně“. Ve chvílích, kdy ztrácíme trpělivost, také velmi pomáhá zklidnit dech. Dýchejte pomalu, pravidelně a zhluboka. Zkuste si najít na stávající situaci něco pozitivního. Například v koloně si můžu aspoň v klidu poslechnout svou oblíbenou hudbu, podcast nebo vtipy, na které by jinak nezbyl čas. Zvládnete-li náročnou situaci bez výbuchu hněvu a rozčilování, pochvalte se. Kromě toho, že si zbytečně nezvedáte krevní tlak, budete mít sami ze sebe dobrý pocit, např. když se vůči druhému řidiči zachováte trpělivě a slušně. Uvidíte, že příště to půjde zase o trochu lépe.
Bavíme-li se o zpříjemnění cesty, každého asi napadne hudba. Tu při řízení poslouchá až 90 % řidičů. A je to v pořádku. Dobře zvolené písničky umí nejen snížit napětí, ale i zlepšit koncentraci nebo zahnat pocit nudy, např. v nekonečných kolonách. Velkou roli však hraje výběr správného hudebního žánru, protože ne každá hudba je k řízení vhodná. Nevhodný je např. hip-hop, heavy-metal, techno nebo rychlá taneční hudba. Proč? Protože tento žánr může zrychlovat jízdu, způsobovat prudké brzdění nebo akceleraci. Nevhodná je také příliš hlasitá hudba, která může prodlužit reakční čas až o pětinu. Nejvhodnější je naopak hudba, jejíž rychlost odpovídá zhruba srdečnímu rytmu.
Napadá mě, že dalším způsobem, jak zpříjemnit pobyt v kabině auta mohou být různé osvěžovače vzduchu a vonítka. Vonné esence bezesporu umí ovlivnit náladu člověka. Navíc pohled na vtipné, barevné visačky či naopak designové provedení difusérů má na psychiku také pozitivní vliv. Příjemné pro řidiče mohou být různé zádové opěrky, potahy sedadel s vyhříváním nebo podsedáky s ventilací. Tyto výrobky poskytují řidiči nejen komfort, ale často i zdravotní benefit. Jízdu mohou zpříjemnit také různé organizéry, držáky telefonů, navigací, nápojů apod. Na závěr bych ve svém výčtu vzpomněla jednu drobnou, ale velmi důležitá věc, která zpříjemňuje cesty mnoha řidičů. Tou věcí je fotografie blízkých. Řidiči tak stále mají na očích jak důvod k úsměvu, tak i důvod, proč jezdit opatrně.
Nedostatek denního světla působí na lidskou psychiku negativně. Se zkracováním dnů mohou mnozí lidé pociťovat pokles energie, zvýšenou únavu, horší soustředění, snadněji podléhají stresu, podrážděnosti, špatné náladě. Někteří lidé se dokonce pravidelně v zimních měsících potýkají s pesimistickým laděním až depresivními potížemi. Z pohledu řidiče platí, že tma je rizikový faktor. Víme, že počet nehod v nočních hodinách nebo hodinách se špatnými světelnými podmínkami je, i přes menší intenzitu dopravy, výrazně vyšší než během denní doby. Riziko chybného jednání řidiče je za tmavého prosincového podvečera vyšší než ve sluncem zalitém červnovém dni. Toto bychom měli mít stále na paměti a vliv nedostatku denního světla nepodceňovat.
Nejlepší rada, jak bojovat s únavou za volantem, zní: „nejbližší parkoviště a pravý blinkr“. Ano, takto jednoduché to je. Začíná-li řidič pociťovat únavu, měl by zastavit a odpočinout si. Vystoupit z auta, protáhnout tělo, nadýchat se čerstvého vzduchu, udělat pár kroků, jeden dva dřepy, předklon, záklon, zakroužit rameny. Efekt se rychle dostaví. Pokud je však únava velmi silná, zvláště při dlouhých cestách, nemusí to stačit. V případě silné únavy by se řidič neměl rozpakovat krátce si zdřímnout. Ano, čtete dobře. Nevtipkuji. Raději obětovat pár minut odpočinku než během pár vteřin ztratit kvůli mikrospánku vše.
A aby má odpověď byla úplná, pak musím dodat, že nejlepší je únavě předcházet. Mám tím na mysli plánovat cesty, zejména ty delší, včetně pravidelných přestávek. A přestávky pak samozřejmě dodržovat. Během delších jízd je jako prevence únavy důležitý i pitný režim a způsob stravování. Pít je dobré po troškách, ale pravidelně. Jídlo by mělo být dobře stravitelné. Pozor na tučná jídla, protože ta naopak ospalost vyvolávají.
Zrak je pro řidiče klíčovým zdrojem informací a je tedy nutné vidět dobře. Stejně tak je nutné umět se soustředit, pamatovat si, rychle reagovat. Sami na sobě jen obtížně pozorujeme případné změny nebo zhoršení výkonu psychiky. Doporučuji všímat si toho, co se nám za volantem děje a občas se nad sebou zamyslet. Například uvědomit si, že během posledního půl roku jsem měl třikrát skoro-nehodu. Ubrzdil jsem to. Nakonec se nic nestalo. Ale moc k tomu nechybělo. Přehlédl jsem, nevšiml jsem si, zapomněl jsem. Dřív se mi to nikdy nestalo. Co se se mnou děje?! Nemusí se hned jednat o poruchou pozornosti nebo poruchou paměti. Mnohem častěji to bývá důsledek přetížení, dopad mnoha pracovních nebo osobních starostí, zdravotních potíží. Co s tím? Poraďte se s psychologem. Dobrý dopravní psycholog je tu od toho, aby řidiči pomohl a poradil, aby řidiči řekl, v čem je jeho slabina a jak ji zvládnout. Nebojte se nás.
Martinu Kopečkovou můžete sledovat na jejím Instagramu a webových stránkách.